FALLOUT

Recenzi takové pecky bych mohl po vzoru oldschoolových článků začít několika rádoby humornými odstavci o tom, co předcházelo samotnému hraní. O žertovných bojích mezi redaktory (což je blbost, jelikož autoři TISCALI Games pracují z domova a většinou se ani osobně neznají), nebo o tom, jak už týden nespím (i to je nesmysl, protože lidé mého věku usínají velmi snadno a v podstatě kdykoliv). Ani takové spisovatelské kreace by ovšem nevystihly, jak moc jsem se na Fallout 3 těšil.

Série Fallout je pro mě tím nejlepším, co se kdy v herní branži urodilo, a mým vysněným titulem je dokonalá onlinovka z falloutovského prostředí. Píši to proto, že mi připadá fér ozřejmit čtenáři svůj vztah k téhle sérii, a také abych předem osvětlil, proč budu v recenzi tak často srovnávat s minulými díly. A teď už se pojďme podívat, jak se tvůrci vynikajícího fantasy The Elder Scrolls IV: Oblivion popasovali s  dobrodružstvím zasazeným do jaderným holokaustem zničených Spojených států. Píše se rok 2277...

• Dětství v podzemí
Už při nahrávání hry pamětníci vzpomenou na starší díly. Letáky lákající do Vaultu a kreslený maskot v modrožlutém overalu navodí starou dobrou atmosféru. Rychlé prolétnutí menu, nějaké to nastavení a hurá do hry. Samozřejmě začínáme tvorbou ústřední postavy. Ovšem způsobem poměrně netradičním, ale o to zábavnějším. Nejde totiž jen o rozházení bodíků, ale o krátké prožití několika okamžiků vašeho mládí ve Vaultu, protiatomovém krytu, který je vaším domovem.

vytípané obrázky z české PC verze

Nejen, že vás takový úvod více vtáhne do děje a sžije s postavou, ale také si vyzkoušíte ovládání a postupně si vyberete atributy a skilly (před opuštěním Vaultu je ještě můžete kompletně změnit). A vytvoříte také svůj vzhled – podobně jako třeba v Oblivionu od stejných tvůrců; nastavení je spousta, od barvy pleti a účesu až po modelování nosu, lícních kostí či rtů... Samozřejmě si zvolíte, zda se vaším avatarem stane muž nebo žena.

• RPG systém skoro jako dřív
První Fallout měl původně přebrat herní systém GURPS, tedy pravidla pro „papírové“ RPG, nebo chcete-li stolní hru na hrdiny. I když hoši z Black Isle nakonec použili jen některé principy, v mnoha ohledech je vliv GURPSu patrný. Fallout 3 vesele přebírá téměř vše osvědčené.

Systém S.P.E.C.I.A.L. je založen na sedmi hlavních atributech postavy. Síla (Strength), Vnímání (Perception), Výdrž (Endurance), Charisma, Inteligence, Hbitost (Agility) a Štěstí (Luck). Od úrovně těchto vlastností se pak odvíjejí některé další hodnoty (třeba síla určuje nosnost a od hbitosti se zas odvozuje počet akčních bodů) a základní výše různých schopností a dovedností. Na síle závisí boj na blízko, na vnímání střelba z energetických zbraní a například na charismě obchodování a vyjednávání. Pokud se v průběhu hry podaří nějako základní vlastnost zvýšit (není to zas tak běžná věc), zvýší se i odvozené dovednosti.

• Hromada dovedností
Poměrně prostý a elegantní princip je ve skutečnosti velice funkční hlavně díky dostatečně široké škále skillů. Lehké, těžké a energetické střelné zbraně, boj bez zbraně, boj s chladnými zbraněmi. Výbušniny. Plížení, páčení zámků. Věda, opravy, léčení. Vyjednávání a obchodování. Vše je při starém, pokud si pamatuji, zmizely jen skilly lékař a první pomoc (respektive jsou nahrazeny zjednodušeným léčením, které udává efekt stimpaků a podobných léčidel) a znalost divočiny, což je vzhledem k jinému pojetí cestování docela pochopitelné. I když některé využijete více a jiné méně – i v závislosti na stylu hraní – jen málokterá dovednost pro vás bude jen vyloženě do počtu.

RPG vývoj postavy ve Fallout disponuje ještě dalšími vychytávkami. Trojka už sice nenabízí počáteční výběr „Traits“, tedy výhod a nevýhod, nicméně nebudete ošizeni o pravidelnou volbu tzv. perků, speciálních schopností. Samozřejmě nechybí ani ve třetím díle radioaktivní série. Narozdíl od předchozích dílů si tady perk vybíráte na každé úrovni, což je fajn. Hned na začátku je dobré vzít si některý z učebních perků (více získávaných zkušeností, více bodíků na každém level-upu atd.), pak přibírat další. Můžete si vylepšovat základní vlastnosti, stát se svůdníkem a získat bonus při jednání s osobami opačného pohlaví a nebo třeba pomocí perku průzkumník odhalit všechna zajímavá místa na mapě.

• Pustý svět?
Herní svět je totiž rozmanitými lokacemi prošpikován. Autoři použili podobný princip jako ve hře Oblivion. Celý svět tedy můžete procházet volně – ne jen po mapě jako ve starých Falloutech, ale pěkně po svých a na vlastní kůži. Přitom objevujete zajímavá místa; blízkost nějaké speciální lokality signalizuje šipečka na kompase, stejně jako v případě Oblivionu.

Platí tady, že čím lepší máte vnímání, tím vzdálenější místa značky na kompase ukážou. Herní prostředí je sice dost velké a díky pestrosti a členitosti hodně zajímavé, ale svojí rozlohou podle mého subjektivního odhadu (je fakt, že se to měří dost blbě, uznejte) o mnoho větší, nežli v posledním díle ságy The Elder Scrolls, nebude. Což odpovídá dřívějším slibům autorům a hře to nijak neubírá na kvalitě.

• Rychlé cestování

Pokud jste příznivci klasického falloutovského pojetí herního světa (třeba mě se řešení s globální mapou a pohybem po ní mezi důležitými místy moc líbil), přijdete si také na své. Mezi objevenými lokacemi už nemusíte běhat, ale prostě stačí kliknou na ikonu na mapě, a do požadované destinace se lusknutím prstů přemístíte. A v herním světě samozřejmě uplyne příslušná doba. Jako takovéhle body pro rychlé cestování se na mapě nezobrazují jen osady a „dungeony“ (jeskyně, opuštěný důl a podobně), ale také různé tábory nepřátel, jako je třeba opuštěný hypermarket nebo továrna.

A ještě lépe: cestovat můžete i mezi důležitými orientačními body, jako jsou třeba stanice metra, některá náměstí, nebo třeba zbytky národního památníku... V orientaci pomáhá osobní počítač Pip-Boy, který kromě globální a lokální mapy nabízí také přehled questů, záznamy s poznámkami nebo rádio. A samozřejmě i přehled vybavení, skillů a dalších důležitých údajů. A navíc si s ním můžete svítit jako s baterkou!

• Průzkumnická zábava
Autorům se povedlo svým způsobem zachovat atmosféru objevování neznámého. Však už mnozí hráči Falloutu jedna a dva (ale také třeba odnože Tactics) po namakání průzkumnické dovednosti pobíhali nebo jezdili po mapě ve snaze najít co nejvíce (nejlépe všechny!) zajímavé lokace. I tady jsem často vyrazil nazdařbůh do divočiny, nebo jsme přinejmenším při cestě do cíle nějakého úkolu dělal menší či větší zacházky, abych prozkoumal co největší území.

Radost z objevování je o to větší, že zajímavá místa nejsou jen o bojích (narozdíl od Oblivionu, kde 90 % speciálních lokací bylo dungeonem zamořeným nepřáteli). Často totiž narazíte na nějaký tábor, squat nebo jiné místo, kde vás neuvítají dávkou ze samopalu, ale vlídným slovem. A někde vás čeká i quest. Pozor ale na místa s radiací, které zvyšují (stejně jako většina nalezeného jídla) vaše ozáření – vysoké dávky znamenají postihy. Naštěstí lze srazit léky nebo za poplatek u doktora.

• Komplexní úkoly
V pustině vás čeká možná o něco méně úkolů, nežli v minulých dílech, nicméně vesměs jsou poměrně komplexní a nabízejí hned několik cest ke splnění. Třeba mrakodrap obývaný komunitou lidí má problémy s nedalekou enklávou ghůlů. A je jen na vás, zda se rozhodnete zmutované humanoidy smést z povrchu zemského, nebo se s nimi naopak spřáhnout a tajně je vpustit do věže, kde zmasakrují obyvatele. A není náhodou ještě třetí, mírová cesta? Co takhle domluvit nenásilné řešení... Řešení toho kterého úkolu ovlivňuje přístup lidí k vám, ale také osudy celých komunit. Konec konců co ovlivní osud městečka více, nežli odpálení nevybuchlé atomovky v jejím středu?

• Dobrá a zlá karma
Když budete dobráci a na potkání obdarujete žebráka lahví čisté vody, pomůžete feťákovi zbavit se závislosti nebo zachráníte vězně supermutantů, můžete se těšit na pozitivní reakce u „dobrých“ lidí. Zapomeňte ale na to, že byste udělali dojem na šéfa zločineckého gangu nebo udělali kšeft s otrokáři. A naopak. I jako zloun si hru užijete: můžete vesele krást, vraždit, nebo se dokonce stát kanibalem – umožní vám to speciální perk. Je fajn, že někdy není rozdíl mezi dobrou a zlou cestou patrný, ale jde spíš o subjektivní pocit. Co třeba malá komunita, která se živí lidským masem? Pozabíjíte je jako kanibaly? Nebo je necháte být, protože se jen snaží přežít a nakrmit své děti?

Samozřejmě jsou i místa, kde je lehké odhadnout, jaký přístup je dobrý a jaký zlý. Když jsem třeba narazil na tábor otrokářů, mohl jsem se k nim přidat nebo se naopak pokusit zachránit nebohé zajatce. Jakožto známé dobračisko jsem se s otrokáři moc nebavil a jal se pomoci uvězněným dětem... Nicméně pokud hrajte bezohledného ničemu, můžete plnit otrokářské zakázky.

• (Relativně) krátký příběh, ale dlouhá hra
Hlavní příběh, který vede po stopách otce, jenž narychlo opustil bez rozloučení Vault (což vyvolalo velký rozruch a vás postavilo do nezáviděníhodné situace), vás protáhne politickými i skutečnými boji v pustině, kde působí několik silných zájmových skupin – včetně supermutantů, Enklávy a Bratrstva ocele, tedy starých známých z předchozích dílů. Dějová linka zabírá nějakých deset hodin, nicméně nemusíte se jí držet – průzkum pustiny a plnění vedlejších úkolů vám vystačí klidně na pětinásobek.

• Boje akční...
Na toulkách nukleárním holokaustem sesmahlou krajinou samozřejmě čas do času narazíte na nepřátele. V případě divokých tvorů (radškorpióni, přerostlé krysy, zmutovní psi...) se narozdíl od předchozích dílů většinou nejedná o velké skupinky, ale samozřejmě třeba bandité většinou „loví“ v celé tlupě. Boje jsou jedním z mála prvků hry, které mi moc nesedly. Buď můžete hrát jako klasickou střílečku – pak ovšem klidně i jako relativní začátečník s malou pistolkou ustřílíte i supermutanta s palicí, jelikož prostě pořád couváte a pálíte do něj. A i když vás to bude stát dost času a munice, tak vyhrajete. To by se v čistě takticky pojatých bojích v minulých dílech stát nemohlo.

• ... nebo taktické
Pokud zvolíte taktické hraní s použitím speciálního režimu VATS, tak jednak v boji s nestřílejícím nepřítelem obvykle dopadnete o dost hůř, a hlavně vás možná bude prudit neustálé mačkání kláves. Tlačítkem "V" totiž taktický režim vyvoláte, zvolíte jeden tah (vyberete cíl a případně část těla, na kterou míříte), odklepnete svojí volbu, hrdina jednou nebo několikrát (podle počtu akčních bodů) vystřelí. Útoky lze sice řetězit, ale ve chvíli, kdy dojdou akční body, se hra zas přepne do realtimového režimu. Buď začnete soupeře řezat v akčním režimu, nebo počkáte, až se akční body doplní a vše opakujete. A to je někdy docela opruz, rozhodně by neškodila možnost opakování volby pořád dokola, dokud nezvolíte jinak.

I když jsem obecně velkým příznivcem taktických bojů, používal jsem dost často i akční přístup. Hra pak místy tak trochu připomíná STALKERa, prostě akci v prostředí zamořeném radiací a mutanty. VATS ale určitě použijete při souboji se střílejícími protivníky. Ale, znovu opakuji, tohle asi budete dost subjektivní, někdo třeba bude režimem VATS nadšen.

• Použití dovedností
Samozřejmě i v akčních přestřelkách záleží na dovednosti dané postavy, na použité zbrani a podobně. Skilly jsou ovšem patrné i v nebojových situacích. Můžete se nepozorovaně plížit kolem nepřátel, nebo odemykat zamčené dveře, skříňky a trezory. S vysokou úrovní vědy se můžete nahackovat do terminálů, pokud jste zdatní opraváři, můžete spravit poničené vybavení. Mimochodem – zdá se mi, že brnění a zbraně se opotřebovávají zbytečně rychle a vlastně pořád musíte utrácet peníze za jejich údržbu, což je poněkud otravné.

• Minihry pro hackery a zloděje
Mluvili jsme o nabourávání počítačů a odemykání zámků. Obě tyhle činnosti jsou prezentovány formou minihry. Zatímco páčení zámků mě moc neoslovilo (jde o správnou synchronizaci pohybu paklíče a šroubováku), hackování mi připadalo dost zábavné. Z mnoha slov musíte uhodnout to správné, které je logovacím heslem. Máte několik pokusů, přičemž stejně jako ve stařičké stolní hře Logik vám počítač vždy oznámí, kolik písmen z vybraného slova je správně.

• Líná huba, holé neštěstí
Důležitá je i interakce s NPC. Velkou roli hraje skill řečnictví, díky kterému můžete leckdy někoho ukecat. Více dialogových možností odkryjí i některé speciální perky; třeba Skautský vedoucí umožní lepší vyjednávání s dětmi. Samozřejmě můžete s leckým i obchodovat; platidlem jsou přitom klasické zátky, stejně jako v prvním díle. Kromě dovedností záleží při rozhovorech i na vaší karmě.

Časem se tak můžete dostat i k dobrému parťákovi – bezcharakterní zabiják, který se potlouká hned v prvním městě, se k vám ale přidá jen pokud máte dostatečně negativní karmu. A naopak, supermutant – dobrák bude doprovázet jen kladného hrdinu. Rozhovory, stejně jako další psané texty ve hře, jsou solidně přeloženy do češtiny. Chyby (např. několik ženských postav otextovaných v mužském rodě) se sice najdou, ale vzhledem k obrovskému rozsahu dají odpustit.

• Home, sweet home
Až si budete chtít odpočinout od všech těch cest, bojů a nebezpečí, zastavte se ve svém domě. Získáte ho relativně brzy, po splnění jednoho z prvních úkolů. Můžete se v něm vyspat (doplní zdraví), nechat se ostříhat od domácího robota, pustit si hudbu z jukeboxu, namíchat nějaké drogy nebo si třeba něco vyrobit na ponku. Postupně budete nacházet různá schémata, která umožní ze všemožného harampádí složit třeba zátkovou minu, raketomet, granát z Nuka-Coly a další věcičky.

Předmětů – nejen těch vyrobených – je ve hře docela dost, i když mi připadá, že nabídka zbraní je o něco chudší nežli ve dvojce nebo Tactics. Na druhou stranu je tady několik zábavných novinek, jako třeba čínský meč nebo metač miniatomovek. Samozřejmostí jsou léčivé stimpaky, drogy (pozor na závislost!), učební knížky a rozmanité zbroje, včetně energetických (tedy Power Armor). Novotou jsou různé obleky přidávající dočasně body dovedností (pracovní oblek zvyšuje skill opravování a páčení zámků, laboratorní overal zas zlepší vědu).

další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

• Řemeslný skvost
Z obrázků i všech možných informací samozřejmě víte, že Fallout 3 je zpracován jako first-person/third-person záležitost. Izometrický pohled už je zkrátka minulostí. Pohled vlastníma očima ovšem přináší mnohem větší vtažení do hry a sžití s neutěšeným světem, ve kterém se pohybujete. Grafika vypadá výborně, hodně povedený je hlavně členitý a dostatečně plastický svět – snad až na centrum rozbořeného Washingtonu, které je místy dost koridorovité.

Všechno se výborně hýbe, pokud máte patřičné železo. Nároky ale nejsou vysloveně krvavé. Plynulé hry v rozlišení 1280x1024 a s maximálními detaily jsem si v klidu užil na Core 2 Duo 6300, 2 GB RAM a grafárně GeForce 8800 GT, což je stroj sice nadprůměrný, ale nikoliv ultimátní (oproti tomu na takovém notebooku AMD 64 X2 1.8 GHz s 2 GB RAM a GeForce 7600 Go se hra neskutečně seká a je problém třeba jen najet kurzorem ne šipku, ani chodit se pořádně nedá a když postavy domluví, ještě musím počkat, než se odehraje zpomalená mimika a animace - pozn.Moolker). Fajn je i hodně rychlé ukládání a nahrávání hry.

• Subjektivní hodnocení: hra roku
V recenzi na tak unikátní hru a rozsáhlou hru snad ani není možné vyjmenovat všechny zajímavosti, a ani to není cílem. Na hodnocení hry by to totiž stejně nic nezměnilo. Fallout 3 je neuvěřitelně chytlavý, atmosférický a zábavný, a o to jde především. Není ale úplně dokonalý, proto neobdrží hodnocení absolutní. I tak ale doporučujeme. Pro mne osobně zatím hra roku.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Dojmy po dohrání xboxové verze, Preview #2, Preview, Novinky...

VERDIKT: Výborná atmosféra, dobře použitá většina herních principů ze starých Falloutů (hlavně chytlavý vývoj postavy), vlastní dům, výroba předmětů, otevřený svět, nelineární hraní, zajímavé questy, parádní grafika... Tohle a mnoho dalšího staví trojku legendární série mezi nejpovedenější hry roku. Osobně mne ale příliš nechytly boje a občas otrávily drobné nedostatky, jako třeba příliš rychlé opotřebování výstroje. Celkově jde ale o špičkovou hru (nejen) pro všechny fandy RPG.